V 60. letech našeho století dochází ve Velké Británii pod vlivem vývoje v USA k inovačním snahám v obsahu i formách školního vzdělávání. Bezesporu nejznámější a nejrozsáhlejší aktivitou tohoto typu byly projekty postupně vypracované v rámci tzv. Nuffieldova fondu (Nuffield Foundation - NF) [1]. Tato instituce zde vznikla v roce 1962 a jejím hlavním sponzorem při vzniku byly podniky lorda Nuffielda (Morris - Automobile) [2]. Projekt NF nevznikl jako zásadní reforma anglické školy. Zůstal systém Primary School a Secondary School s jedenáctiletou školní docházkou od pěti do šestnácti let. Změny se dotkly hlavně obsahu přírodovědného vzdělávání, při zachování tradičních způsobů výuky. Ty tvoří pro Anglii charakteristická experimentální problémová žákovská činnost, o jejíž zavedení do škol se zasloužil již v počátku 20. století Armstrong [3]. Pod NF vznikaly projekty výuky jednotlivým přírodovědným předmětům se snahou vytvořit mezi nimi silné mosty [2]. Žáci mají poznat, jaký význam má věda pro společnost, a to nejen prostřednictvím vhledu do přímého využívání jejich výsledků, ale i v její roli ovlivňujícího činitele celého společenského života [4].
Hellberg v [2] podal zevrubnou analýzu NF a zvláště jeho části týkající se výuky chemie. Uvádí, že základním cílem Nuffieldova pokusného systému bylo zvýšení zájmu žáků o přírodovědné vzdělávání a zvýšení jeho úrovně jako celku. Toho má být dosaženo následujícím způsobem:
a) u žáka má být vzbuzeno pochopení toho, co znamená přistoupit k vědeckému řešení daného problému, a toto pochopení ho pak má provázet po celý život,
b) obsah předmětu a metody výuky mají vycházet z dosaženého stavu, přičemž je podstatné, aby vyučování v každé fázi bylo orientováno na nejmodernější stav vědeckého poznání,
c) maturitní zkouška musí v prvé řadě ukázat stupeň intelektuálního rozvoje žáka a jeho schopnosti kritického myšlení,
d) učitel musí mít dostatek svobody k individuálnímu a tvůrčímu plánování svého vyučování, které však musí odpovídat zájmům a potřebám žáků.
Na tendenci integrovat přírodovědné vyučování reagovala i Nuffieldova nadace samostatným projektem. Již v roce 1970 vyšel soubor materiálů k tzv. Nuffield Combined Science, např. Teachers Guide, Longmann (Pinguin Books) [5]. Styl, metodologické aspekty atd. jsou analogické ke všem předchozím publikacím Nuffieldova projektu. Všimněme si však výběru a struktury integrovaného přírodovědného učiva. Doporučuje se následující uspořádání výuky (I. část, vybrané oddíly):

1. Svět kolem nás

2. Pohled na některé případy

3. Jak začínají věci žít

4. Vzduch

5. Elektřina

6. Voda

7. Pozorování

8. Země

9. Hmyz

10. Energie